Jak dál...

Nedávno jsme byli s Chlapem na kontrole na onkologii... No, kontrole, spíš na dopsání léků a zvýšení jejich dávkování. Vzhledem k tomu, že chemoterapie nijak nezabraly, rakovina se šíří dál, jsme přešli do fáze paliativní léčby. 

Když tuhle fázi nemoci shrneme, je to prosté čekání na smrt. Kdy přijde.

A tohle čekání je zkomplikováno ještě tím, že se jeho stav bude horšit. Nikdo neví jak rychle, nikdo neví kdy. Nikdo neřekne jak moc. Teď je schopen být doma sám, najíst se, dojít si na záchod. Ale kdy dojdou síly? A co pak?

Paní doktorka otevřela nelehké téma - být doma nebo v hospici? Co bude lepší pro něj. Co bude lepší pro nás. Máme doma dvě malé děti. Mají vidět, jak jim táta umírá? Má jim táta umřít v jejich pokojíčku? Má se jejich máma složit, protože to sama nedá?

Kéž by to někdo dokázal vyřešit za nás...