Těžké dny

Jsou dny, kdy už je toho všeho moc. Kdy se na mě navalí nejen povinnosti, ale hlavně pocity.

A to bývá pěkná nálož, protože žiju v dost slušném emočním moři.

Proto potřebuju vypnout. 

Včera jsem vyžehlila koš prádla, uvařila si bezkofeinovou kávu, zavřela dveře v obýváku a pustila si milovanou Zagorku. Abych nikoho nevzbudila, nebylo to úplně hlasité, ale ani úplně tiché. Hodinku do půlnoci jsem se prozpívala a odreagovala.

Už se těším na další Rande u zdi nářků.