Září 2023 

Letošní září bylo mimořádně náročné. 7. září zemřel Manžel. Ráda bych řekla, že odešel pokojně a v klidu. Ale já to nevím. V poslední dny byl hodně unavený. Zcela zjevně čekal až Syn nastoupí do první třídy. Pak svou pouť ukončil. Začal mu selhávat organismus a ve čtvrtek jsme ho s jeho ošetřující lékařkou nechali převézt do nemocnice. Tam v noci zemřel. Předpokládám, že to bylo pokojné a klidné. O to už se lékaři, doufám, postarali. Já jsem byla s dětmi. Jako ostatně vždycky.

To, co následovalo, bylo neskutečně náročné. Pohřeb. Úřady. Pojišťovny. Všechno zařídit pokud možno do doby, než se vrátím do práce.

Otázka, jak to říct dětem, mě trápila dlouho. Jak se dětem říká, že jim umřel Táta. Dnes už vím, že těžko. Můžete si to tisíckrát připravovat a stejně vás ta situace zaskočí. Jejich reakce je nepopsatelná. I to, jak se se ztrátou vyrovnávají. Každý jinak a každý po svém. Jako jsou jiní oni, je jiný i jejich způsob truchlení. Já se jen snažím být jim průvodcem a být jim nablízku. Dát jim jistotu, že já tady jsem a že jsem tu pro ně. Snad je to dost... Snad to bude stačit...

Můj Drahý a Milovaný Muži, prošli jsme si spolu dobrým i zlým, a přestože byl náš vztah dosti turbulentní, tak Ti děkuji. Za všechno to hezké i špatné. Za naše děti. Miluju Tě. Navždy.